Je psychoterapeutický směr, který má své kořeny v psychoanalýze, gestalt psychologii a fenomenologii. Inspiruje se také existencialismem, holismem a východními duchovními naukami, zejména zen-budhismem.

Gestalt terapii založili ve 40. letech 20. stol. Frederick a Laura Perlsovi.

Gestalt terapie klade důraz jak na aktuální prožívání - zde a nyní, tak na celkový proces, jímž klient a jeho vztah s terapeutem prochází.

Terapeut pomáhá klientovi uvědomit si svoje tělesné pocity, emoce, myšlenky, být s nimi v kontaktu a přijmout je za své. Tak mu umožňuje svobodně se rozhodnout, co a jak ve svém životě udělá, eventuálně změní.

Pro tento účel gestalt terapeut tvořivě využívá zážitkové techniky - tzv. „experimenty“.

Své místo má také sebereflexe a integrace zážitků do klientova životního kontextu.

Gestalt terapeut se zabývá minulostí, pokud zabraňuje klientovi vnímat přítomnost. V takovém případě je na místě zvědomovat příslušné „vzorce“ (emoce, myšlenky, jednání - založené na minulých zkušenostech, které zabraňují vnímat přítomnosti).

Jednotlivé používané techniky - práce se sny, hudbou, kreslením, psaním, tělem a další zážitkové techniky jsou součástí celkového procesu, tak aby podpořili osobní či duchovní růst klienta.

Gestalt terapie není sbírka technik, je to spíše způsob vnímání, uvažování ne-li dokonce způsob existence. Alfou a omegou je zde uvědomění.

Mezi nejznámější techniky/ experimenty patří např.: „identifikace“ (teraput nabídne klientovi, aby se ztotožnil s určitou částí reálné situace, těla nebo snu, nechá ho za ni mluvit, či jednat, než se objeví osobní obsah, který může klient integrovat nebo dále zužitkovat).

Gestalt terapie je experimentální z principu, pokaždé totiž nabízí novou zkušenost, nové poznání a zárodek osobní změny.

DULEŽITÉ POJMY:

Uvědomění:

Co si zažiji, to mohu pochopit a integrovat. Osobní zkušenost je předpoklad i prostředek osobní změny. Zvlášť důležitá je zkušenost senzorická (smyslová), nicméně pro zakotvení změny je důležitá i zkušenost kognitivní.

Holismus:

Jsme částmi celku a sami jsme celek, který má své  části - jsou jimi tělo, emoce a mysl. Soulad těchto částí je smyslem osobního rustu a terapie.

Fenomenologie:

Svět je takový, jaký se nám jeví, neboť je to člověk - subjekt, kdo jej vnímá a zároveň spoluvytváří.

Proto je možné, či dokonce užitečné, věřit svým smyslům, věřit tomu, co cítím, co si myslím, neboť to je nejenom můj dojem, ale i součást reality.

Kontakt:

Každý člověk si vytváří a obnovuje vědomí, že „já“ není „ty“, ačkoliv koexistují.

Být v kontaktu se sebou (s některou svojí částí-tělo, pocity myšlenky, role a jiné části nás samých) nebo s okolím (lidmi, rodinou, kulturou apod.) znamená být v napětí mezi tím co je staré, známé a rigidní a tím, co je nové, neznámé a zdravé.

Dialog:

Terapeut a jeho klient jsou partneři.

Jediný významný rozdíl mezi nimi je v tom, jak si uvědomují vnitřní a vnější svět.

Terapeuti jsou v tomto smyslu “pokročilejší“, a proto i kompetentní, aby poskytli doprovod druhému. Klienti si přicházejí do terapie pro podporu sebeuvědomění a opouštějí ji, když nalezli zdroje své sebe-podpory.

Pole:

Jak klienti, tak teraputi existují v určité, velmi konkrétní síti vztahů. Tyto vztahy vytvářejí určitá charakteristická „pole“. Pro terapii má největší význam vztah klienta a terapeuta, pole, které spolu aktuálně utvářejí. Mohou se v něm reprodukovat zážitky, vzorce a postoje z jejich života, ale mohou se objevovat i úplně nové prožitky. Pole se organizuje ve shodě s potřebami klienta.

Změna v poli terapeut - klient pak navozuje možnost změny v poli jiných klientových vztahů.

Odpovědnost:

Terapeut má funkci toho, kdo nabízi uvědomění, sebepoznání, změnu, a je na klientovi, zda tuto nabídku přijme či odmítne. To je jeho osobní odpovědnost a tu z něj terapeut nesejme. Brát si zodpovědnost za sebe, byť“ jen“ v terapii, je postoj, který gestalt terapie preferuje.

Nejde o morální hledisko (co by kdo měl či neměl) nýbrž o schopnost opovídat, neboli reagovat na výzvy, které realita přináší.

Kreativita:

Kdo přijme princip „tady a teď“ za svůj, připouští, že ke zdravému životu patří improvizace a odvaha zkoušet nové věci. Terapeut se proto nemůže spolehnout pouze na osvědčené postupy a jiná schémata, nýbrž na svoje uvědomění, které jej vede k autentické a tvořivé interakci s klientem. Tak spoluvytvářejí prostor pro uzdravení a změnu.

Růst:

Zaměří-li se terapeut na patologii, posiluje ji. Proto gestalt terapie programově odmítá patologické paradigma a jako alternativu nabízí růst-ať už osobní (uvědomuji si svoje kvality a zdroje, stává se ze mě dospělejší a zdravější osobnost , uvědomuji si své vztahy, svůj potenciál a svoje poslání).

UPLATNĚNÍ GESTALT TERAPIE:

Gestalt terapie se osvědčuje v individuální, skupinové, párové, i rodinné terapii, rovněž v oblasti supervize.

Gestalt terapie pracuje cíleně s emočním prožíváním. To se ukazuje jako výhodné u klientů s úzkostnými a depresivními obtížemi, kterým nepostačuje racionální zpracování jejich problémů. Využití je možné dále u celé řady neurotickych potíží.

Podstatnou součástí gestalt přístupu je práce s tělem a tělesným prožíváním.

Důraz na uvědomění si aktuálních tělesných prožitků, pohybové experimenty a zvědomování individuálních tělesných příznaků je užitečné při terapii psychosomatických obtíží včetně poruch příjmu potravy.

Gestalt terapie je využívána i při léčbě závislostí. Předpokladem pro její uplatnění je motivace ke změně. Výhodné je zaměření na emoční a tělesné prožívání, které pomáhá vyhýbat se racionalizacím. Důraz je kladen na sebeuvědomění a sebepřijetí.

Gestlat terapie se často využívá i při práci s lidmi s určitým stupněm osobnostního narušení. Zde je terapie zacílená zejména na prožívání situace „tady a teď“. Klienti si tak mohou více uvědomovat svůj podíl na dysfunkčních formách interakcí a vzorců chování a učí se vzít si za ně zodpovědnost.

Gestalt terapie se uplatňuje i jako přístup k člověku a jeho vztahům na poli osobním i pracovním-seberozvoj, oblast profesní.

Gestalt terapie byla původně terapií pro dospělé (jejichž osobnost a kapacita uvědomění jsou relativně utvořené), ale ukazuje se, že ji lze využít i při práci s dětmi.